České sklo patří mezi nejslavnější a nejvýznamnější umělecká odvětví naší země s bohatou historií sahající až do středověku. Díky výjimečné kvalitě, technologické inovaci a uměleckému zpracování si české sklo vydobylo celosvětové uznání a stalo se důležitou součástí našeho kulturního dědictví. V tomto článku se podíváme na fascinující vývoj českého sklářství od jeho počátků až po současnost.
Počátky sklářství na českém území (12. - 16. století)
První zmínky o výrobě skla na území dnešní České republiky pocházejí z 12. století. Doklady o existenci sklářských hutí máme z oblasti Šumavy, Krušných hor a později i Jizerských hor a Krkonoš. Tyto oblasti byly ideální pro rozvoj sklářství ze dvou důvodů:
- Dostatek dřeva jako paliva pro sklářské pece
- Přítomnost základních surovin - především křemene (křemenného písku)
První skláři vyráběli především užitkové předměty - okenní sklo, lahve a jednoduché nádoby. Techniky a znalosti byly v té době často přenášeny mnichy a řemeslníky z okolních zemí, především z oblasti dnešního Německa a Itálie.
Významným impulsem pro rozvoj sklářství bylo zakládání klášterů, které byly centry řemeslné výroby a kultury. V době husitských válek však došlo k dočasnému útlumu, neboť mnoho klášterů bylo zničeno.
Zajímavost: Nejstarší českou hutí, o níž máme písemné doklady, byla huť v Skalici u České Lípy, jejíž existence je doložena již v roce 1250.
Renesanční rozkvět (16. - 17. století)
Skutečný rozkvět českého sklářství nastal v období renesance, kdy se české země staly součástí habsburské monarchie. Za vlády Rudolfa II., velkého mecenáše umění, začali do Prahy přicházet významní umělci a řemeslníci, včetně benátských sklářů, kteří přinesli nové techniky a znalosti.
V této době se začalo prosazovat ryté a broušené sklo, které se stalo charakteristickým pro českou sklářskou tradici. Česká sklářská produkce se postupně dostávala na evropské trhy a získávala si renomé díky své kvalitě a uměleckému zpracování.
Významné sklářské rody, jako byli Schürerové, Wanderové či Preusslerové, zakládali sklářské hutě a předávali své znalosti z generace na generaci. Vznikaly tak sklářské dynastie, které formovaly rozvoj tohoto řemesla na staletí dopředu.
Barokní a rokoková doba - zrození českého křišťálu (17. - 18. století)
Období baroka a rokoka přineslo jeden z nejdůležitějších přelomů v historii českého sklářství - vynález českého křišťálu. Na rozdíl od benátského křišťálu, který byl křehký a měkký, byl český křišťál tvrdší, což umožňovalo dokonalejší broušení a rytí.
Za vynálezcem českého křišťálu je považován Michael Müller, který kolem roku 1683 v Jizerských horách vytvořil čiré, bezbarvé sklo s vysokým obsahem vápna a potaše. Toto sklo vynikalo mimořádnou čistotou a brilancí a mohlo být zdobeno brusem a rytím.
České křišťálové výrobky brzy získaly mezinárodní prestiž a staly se vyhledávaným zbožím na panovnických dvorech celé Evropy. Vznikaly i specializované obchodní společnosti, které české sklo vyvážely do celého světa.
Zajímavost: Český křišťál se stal tak populárním, že kolem roku 1700 prakticky vytlačil z evropského trhu benátské sklo, které do té doby dominovalo.
Klasicismus a empír - vrchol brusu a rytin (konec 18. - počátek 19. století)
Na přelomu 18. a 19. století dosáhlo české sklo dalšího vrcholu. Období klasicismu a empíru přineslo nové techniky zdobení, především zdokonalení brusičských postupů.
České sklárny vyráběly především:
- Luxusní broušené sklo (poháry, číše, vázy)
- Nápojové soubory (často s heraldickými motivy)
- Lustry s broušenými ověsy, které se staly symbolem luxusu a elegance
Významnými centry sklářské výroby byly v této době Nový Bor, Kamenický Šenov, Harrachov a oblast Českého lesa. Založení odborných škol, jako byla Sklářská škola v Kamenickém Šenově (1856) a v Novém Boru (1870), přispělo k dalšímu rozvoji řemesla a zachování tradicí.
Biedermeier a druhé rokoko - barevné sklo (první polovina 19. století)
V období biedermeieru a druhého rokoka začalo české sklářství více experimentovat s barevným sklem. Populárními se staly techniky:
- Lithyalin - sklo imitující polodrahokamy, vynalezené Friedrichem Egermannem
- Hyalitové sklo - neprůhledné černé nebo červené sklo
- Uranové sklo - se zelenavě žlutou fluorescenční barvou
- Lazurované sklo - s tenkou vrstvou barevného skla na povrchu
Významnou osobností této éry byl Friedrich Egermann (1777-1864), který vynalezl řadu nových technik barvení skla a značně přispěl k rozvoji českého sklářství.
Secese a art deco - umělecká revoluce (konec 19. - počátek 20. století)
Přelom 19. a 20. století přinesl v českém sklářství revoluci spojenou s novými uměleckými směry - secesí a později art decem. Tato éra je spojena především se jmény dvou významných sklářských firem: Loetz a Moser.
Sklárna Loetz ve Šumavě proslula svými irizujícími skly s perleťovým efektem, která získala řadu ocenění na světových výstavách. Jejich secesní vázy s organickými tvary a metalickými povrchy patří dodnes k nejcennějším sklářským výrobkům té doby.
Sklárna Moser, založená v Karlových Varech Ludwigem Moserem v roce 1857, se specializovala na luxusní broušené a ryté křišťálové sklo, často zdobené zlatem a emaily. Firma Moser získala prestižní titul "dvorní dodavatel" pro císařský dvůr Františka Josefa I. a další evropské panovníky.
Zajímavost: Sklárna Moser funguje dodnes a patří mezi nejprestižnější výrobce luxusního skla na světě. Její výrobky jsou součástí výbavy prezidentských a královských rezidencí v mnoha zemích.
Meziválečné období - český skleněný funkcionalismus
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 došlo k další významné etapě rozvoje sklářství. Meziválečné období bylo charakteristické experimentováním s novými tvary a funkcionalismem. Sklo se stávalo součástí moderní architektury a designu.
Významným impulzem byl vznik uměleckoprůmyslových škol, kde se formovala nová generace sklářských výtvarníků. V Železném Brodě byla v roce 1920 založena Státní odborná škola sklářská, která vychovala řadu významných umělců.
Klíčovou osobností tohoto období byl Josef Drahoňovský, který na Uměleckoprůmyslové škole v Praze vytvořil první sklářský ateliér a vychoval generaci designérů, kteří později formovali poválečný vývoj českého skla.
Poválečná éra - zlatý věk českého skla (1950 - 1980)
Období po druhé světové válce, a zejména 60. a 70. léta 20. století, je často označováno za "zlatý věk" českého skla. Navzdory komunistickému režimu zažívalo české sklářské umění nevídaný rozkvět a čeští skláři získávali mezinárodní uznání.
Vznikaly jedinečné umělecké objekty, které kombinovaly tradiční řemeslné techniky s moderním výtvarným vyjádřením. Významný byl především rozvoj techniky tavené plastiky, kdy se sklo formuje za vysokých teplot přímo ve formě.
K nejvýznamnějším osobnostem této éry patří:
- Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová - průkopníci monumentálních tavených plastik
- René Roubíček - experimentátor kombinující sklo s kovy a dalšími materiály
- Vladimír Kopecký - malíř a sklář, který přinesl do skla abstraktní expresionismus
- Václav Cigler - tvůrce optických objektů a environmentálních instalací
České sklo bylo v této době vyváženo do celého světa a česká sklářská škola získala mezinárodní renomé.
Současné české sklářství (1990 - současnost)
Po politických změnách v roce 1989 prošlo české sklářství složitým obdobím transformace. Mnoho tradičních skláren se potýkalo s ekonomickými problémy a některé tradiční značky zanikly. Zároveň však vznikly nové možnosti pro individuální tvorbu a experimentování.
V současnosti lze české sklářství rozdělit do několika proudů:
- Tradiční výroba - pokračuje v historických centrech jako Nový Bor, Kamenický Šenov nebo Karlovy Vary (Moser)
- Umělecká tvorba - individuální umělci a studia vytváří jedinečné objekty
- Designová produkce - spolupráce sklářů s designéry na moderních užitkových předmětech
- Výzkum a vzdělávání - na uměleckých školách a v nových sklářských centrech
Mezi významné současné sklářské umělce patří Bořek Šípek, Rony Plesl, Jiří Pačinek, Petr Novotný nebo Lukáš Jabůrek. Česká sklářská tradice pokračuje i díky mezinárodnímu symposiu IGS v Novém Boru, které každé tři roky přitahuje skláře z celého světa.
Sběratelství českého skla
České sklo je ceněným sběratelským artiklem po celém světě. Nejcennější jsou obvykle následující kategorie:
- Barokní broušené a ryté křišťálové poháry (17. - 18. století)
- Biedermeierské barevné sklo a lithyalin
- Secesní irizované vázy značky Loetz
- Art deco výrobky ze sklárny Moser
- Umělecké objekty autorů zlaté éry českého skla (Libenský-Brychtová, Roubíček)
Pro sběratele je důležité věnovat pozornost nejen estetické hodnotě, ale i autenticitě předmětů. Na trhu se vyskytuje řada napodobenin, zvláště u vzácnějších exemplářů. V Aggiusubve Antik vám rádi pomůžeme s identifikací a oceněním historických skleněných předmětů v naší nabídce.
Závěr
Historie českého sklářství je fascinujícím příběhem umělecké dokonalosti, technologické inovace a řemeslné tradice. Od středověkých hutí až po současné umělce představuje české sklo nepřerušenou linii tvůrčího úsilí, které překonalo politické změny, válečné konflikty i ekonomické krize.
České sklo není jen součástí našeho kulturního dědictví, ale i živou tradicí, která stále inspiruje nové generace sklářů a designérů. V našem antikvariátu si vážíme této bohaté historie a rádi vám pomůžeme objevit kouzlo a hodnotu historických sklářských výrobků.
